Historie

Historie obce 

Název obce se v průběhu staletí vyvinul z původního Brofandtsdorf, později Brosdorf, česky Brabantycze, později Bravantice, podle země původu německých osadníků, kteří sem pravděpodobně přišli v letech 1270–1280z Brabantu v Dolním Porýní a jejichž potomci zde žili až do roku 1946.
Codex diplomaticus Silesiae uvádí, že první písemná zmínka o vsi pochází z roku 1370 v souvislosti s jejími majiteli bratry Albíkem a Boleslavem, kteří patřili k rodu pánů ze Štítiny. Roku 1420 koupil ves Otík z Rohova, který pocházel ze starého slezského vladyckého rodu. V roce 1478 se po sňatku s Markétou z Rohova (1477) stal spolumajitelem panství Jan z Chobřan.Bravantští z Chobřanasi v 2. polovině 16. století renesančně přestavěli vodní tvrz, která stávala v místech dnešního zámku snad již od počátku 14. století. První písemná zmínka o ní se však dochovala až z roku 1598. Této rodině náležela ves až do roku 1602. Dále pak patřila mj. Zikmundovi Štyrnskému ze Štyrn a později Mikuláši Rohrovi ze Stínavy a Meziboří, který byl donátorem stavby kostela a nejstaršího zvonu z roku 1632, který je dodnes uchován ve věži. Druhý zvon věnovala obec u příležitosti oprav v roce 1691. V letech 1699–1722 vlastnili Bravantice Bruntálští z Vrbna, kteří nechali tvrz přestavět na barokní zámek. Roku 1722 kupuje Bravantice s příslušenstvím a zámkem František Jindřich Řemplínský z Berečka, který byl nejvyšším zemským soudcem a od roku 1745 také hejtmanem Opavského a Krnovského knížetství. V období, kdy byl tento rod majitelem panství byl postaven Nový zámek, zbarokizován kostel a vznikl i kamenný most a hodnotný botanický park s barokními sochami, které nesou jeho znak. Pozdějšími majiteli byli Larisch‑Mönnichové či Blücherové z Wahlstattu, kteří Bravantice natrvalo připojili k panství ve Studénce.

V obci žilo od vzniku ČSR asi 15 rodin českých zemědělských dělníků pracujících na Blücherově statku. Od roku 1945 byla celá obec postupně osídlena českým obyvatelstvem nejen z blízkého či vzdálenějšího okolí, ale také z Volyně.V letech 1979–1998 byla obec místní částí města Bílovce. Na základě referenda se Bravantice od roku 1999 staly opět samostatnou obcí.

.

Přesto, že se obec Bravantice se poprvé připomíná roku 1370, lze předpokládat, že zde existovalo osídlení daleko dříve. Traduje se, že již někdy mezi léty 1270 až 1280 sem přivedl jistý lokátor HANKE celkem 32 rodin a založil obec BROFANDTSDORF ležící po obou stranách vodního hradu, (na místě budovy dnešního Starého zámku) jehož vznik se odhaduje už v 9. století. Ten byl vystavěn k ochraně severojižní obchodní cesty proti loupežným přepadením. Úkolem hradního pána a posádky bylo dbát na pořádek a bezpečnost. 

Jednotlivým rodinám byly přiděleny lesní lány, tj. pruhy půdy o přibližně stejné ploše. Protože údolí potoka Seziny bylo často zaplavováno, měli sedláci své grunty položeny výše ve svazích, zatím co malorolníci a domkáři si svá obydlí stavěli přímo u potoka. Příznivá poloha v oderské nivě předurčovala obec k zemědělské výrobě, kterou se po celou dobu intenzívně zabývala až do roku 1997. 

Do roku 1945 se na zámku vystřídaly různé šlechtické rody, z nichž nejznámější je rod Blucherů. V obci bydlelo celkem 1.187 obyvatel. Na jihozápadním okraji se vybudovala umělá vodní nádrž pro hospodářské účely. V roce 1949 se v obci založilo JZD, které se později stalo součástí Státního statku Bílovec. V roce 1979 se staly Bravantice místní částí města Bílovce. V roce 1998 se v obci uskutečnilo referendum, které rozhodlo, že se obec Bravantice k 1.1.1999 znovu osamostatnila. 

V centru vsi se nachází zchátralý areál zámku. Tvoří jej Starý zámek, který vznikl barokní přestavbou renesanční tvrze ve 2. polovině 17. století. Později byl upravován v 19. století. Kolem něj se dodnes dochoval vodní příkop. V 18. století byl postaven Nový zámek, který svoji dnešní podobu získal při klasicistních úpravách v 19. století. Nedaleko něj stál přes říčku Sezinu starý kamenný dvojobloukový most, který byl fatálně zničen při povodních v roce 1997, jež velmi ničivě zasáhly celou obec. Významnou památkou je areál původně pozdně gotického kostela sv. Valentina s věží ze 17. století, který byl v 18. století zbarokizován. Kostel je obklopen dnes už zrušeným hřbitovem s ohradní zdí z 19. století, barokními sochami Olivetské hory, sv. Jana Nepomuckého a sv. Františka z Assisi, sochou Panny Marie z roku 1889, figurálním pomníkem obětem I. světové války a barokním náhrobkem. Vedle najdeme barokní faru. Centrum obce doplňuje honosná budova základní školy se zdobnou fasádou z roku 1898, pomník zdejšího slavného rodáka A. T. Hankeho, obecní úřad a kaple z roku 1902.

Vážení spoluobčané, vážení návštěvníci našich stránek,
u příležitosti letošního jubilea 650. let od první písemné zmínky
o Bravanticích, chceme v následující rubrice postupně uveřejňovat
informace o historických událostech v naší obci, které se nachází
v kronikách a dalších pramenenech.
 
Historická paměť, která je tímto způsobem zachycena, si nečiní nároky na
úplnost, a proto Vás prosíme, pokud byste měli podklady,
které by mohly přispět k jejímu rozšíření nebo doplnění, neváhejte a podělte
se o ně. Rádi uvítáme Vaše postřehy na adrese: vera.sustkova(zavináč)seznam.cz

Kapitoly z historie obce Bravantice aneb Stalo se v měsíci lednu:

1. ledna 1999 – osamostatnění obce Bravantice a zřízení Obecního úřadu Bravantice, které proběhlo na základě výsledků referenda konaného dne 6. května 1998, ve kterém se 96 % zúčastněných občanů vyslovilo PRO oddělení místní části Bravantice od města Bílovec, jehož součástí byla obec od 1. ledna 1979.

1. ledna 1966 – založení Střediskové knihovny v Bílovci s pobočkou v Bravanticích. V průběhu let knihovna získala dvě vytápěné místnosti a péčí knihovnic p. Mrázkové a p. Mičulkové se řadila k nejlepším ve středisku.

15. ledna 1893 – založení Spolku dobrovolných hasičů v Bravanticích/Freiwillige Feuerwehr Brosdorf

Výbor, který připravoval založení spolku se sešel 27. října 1892, aby na svém zasedání odsouhlasil stanovy. Náčelník Ernst Woldan (tehdejší ředitel školy) zaslal na c. k. okresní hejtmanství v Opavě žádost o založení spolku a schválení stanov, která byla sepsána dne 3. listopadu 1892. V následujících dnech postupuje c. k. okresní hejtmanství v Opavě žádost c. k. slezské zemské vládě v Opavě, dokument je zaregistrován v protokolu č. Z 16232. Tato 14. listopadu 1892 potvrzuje, že stanovy jsou řádně sepsány ve smyslu § 9. zákona č. 134 Říšského zákoníku ze dne 15. listopadu 1867. Po náležité kontrole c. k. okresní hejtmanství dne 1. února 1893 oznamuje c. k. slezské zemské vládě, že na základě schválených stanov byl dne 15. ledna 1893 v obci Brosdorf/Bravantice založen Spolek dobrovolných hasičů/Freiwillige Feuerwehr Brosdorf. Aby bylo učiněno všem formalitám zadost je 17. února 1893 c. k. centrální statistické komisi do Vídně odesláno oznámení o výše uvedeném založení.

11. února 1946 – bylo Tělocvičné jednotě SOKOL Bravantice uděleno povolení k činnosti spolku. Úřadem, který byl k tomuto úkonu oprávněn byl Zemský národní výbor – expozitura Ostrava.

14. února se v Bravanticích už více než 200 let každoročně slaví Valentinská pouť. Z pamětní knihy německých rodáků se dozvídáme, že pouť ke cti sv. Valentina, patrona nemocných, slabých a na duši sklíčených byla známa široko daleko. V té době se podobaly Bravantice hojně navštěvovaným poutním místům. Oslavy v kostele začaly v den světcova svátku, 14. února, takzvanou „malou poutí“ a končily o týden později, 21. února. O neděli mezi těmito dvěma termíny se podle staré tradice a zvyků slavila „velká pouť“. Nebylo domácnosti, která by nebyla poctěna návštěvou přespolních příbuzných a známých, kteří sem přicházeli, aby si vyprosili zdraví a úspěchy v nadcházejícím roce. Nikdo si nechtěl nechat ujít vybrané pochoutky a radovánky, které se tu nabízely, neboť v tuto dobu se všude konaly zabíjačky, a tak bylo možné ochutnat výborné zapečené klobásky, šunky a zabíjačkové výrobky všech možných druhů. K tomu nesměly chybět jako výslužky na cestu výborné bravantické pouťové koláčky, na kterých se nešetřilo máslem ani jinými ingrediencemi. Protože se valentinské požehnání udělovalo každý den odpoledne, byla to hlavně při dobrých sněhových podmínkách příležitost také k cestě na saních, která se stala nevšedním zážitkem. Pro děti byly vrcholem pouťových atrakcí všelijaké stánky s cukrovinkami a hračkami, které byly „postrachem“ peněženek všech strýčků a tet, kteří byli v tu chvíli na blízku, protože nezbývalo než otevřít svou štědrou dlaň, když synovcům a neteřím příliš rychle došly otcem darované peníze. Podle pamětí současných českých obyvatel Bravantic přetrvávala tato tradice ještě v 60. letech minulého století. V posledním desetiletí se farnost snaží navázat na tradici pohostinnosti společným setkáním poutníků v kulturním domě.

28. února 2000 – udělení znaku a praporu pro obec Bravantice. Na základě návrhu obce a po projednání ve výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a také v podvýboru pro heraldiku tohoto výboru Poslanecké sněmovny zaslal předseda poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Václav Klaus své rozhodnutí o udělení obou symbolů. Znak tvoří zlatý štít, ve kterém je pod černým kráčejícím medvědem položena červená radlice se zlatou lilií. List praporu tvoří čtyři vodorovné pruhy, střídavě žluté a červené, v poměru 5:1:1:1. V horním žlutém pruhu je černý kráčející medvěd. Poměr šířky k délce listu je 2:3.

8. března 1911 – se ve Víceměřicích narodil pan Alois Rynda, dlouholetý učitel a také zasloužilý kronikář naší obce, kterému vděčíme za převážnou část informací, které uvádíme v naší rubrice „Stalo se v měsíci….“. Po studiích působil jako učitel nebo ředitel škol na okresech Gottwaldov, Uh. Hradiště, Bruntál a Nový Jičín. Kromě svého učitelského povolání zastával mnoho veřejných funkcí: dvakrát byl předsedou MNV, několik let členem rady MNV, členem okresní osvětové komise, soudcem z lidu, členem různých komisí při MNV a vedl též obecní kroniky v obcích Ludkovice, Slezské Rudoltice a Bartošovice.

7. března 1971 – napadlo asi 25 cm sněhu a přes den dále drobně sněžilo, takže se vystupující mládež a účastnice oslavy „Mezinárodního dne žen“ museli brodit v závějích. Přes nepřízeň počasí se akce uskutečnila a její program připomíná nejen tehdejší zdejší pedagogy a také skladbu pohoštění, které se při této příležitosti podávalo:

  1. Zahájení: s. St. Peikerová, tajemnice MNV
  2. Slavnostní proslov: Al. Rynda
  3. Vystoupení dětí mateřské školy, které vedla ředitelka MŠ Drahomíra Nováková, na housle doprovázel Al. Rynda.
  4. Vystoupení dětí ZDŠ za řízení ředitele školy Zdeňka Pilicha a učitelky Marie Ryndové.
  5. Pohoštění žen pěkně upraveným talířem se salámem, cibulí a. p. a čajem.

27. března 1979 – zvolení prvního občanského výboru po integraci s Bílovcem.

Složení: Jaroslav Večerek, předseda, Jaroslav Strakoš, místopředseda, Anna Krčmářová, tajemník. Členové: Jaroslav Vejrosta, práce s mládeží, Jiří Nykš, veřejný pořádek, Rudolf Němec, výstavba, Josefa Malinová, obchod a služby, Albína Hoňková, komise zdravotní a sociální, Josef Kučera, školství a kultura. Dále byli členy: Miroslav Besta, Dana Kotrlová, Stanislav Jurník, Jaroslav Slačík, Andrej Peregrin, Marie Kremzerová, Bronislav Freisler, Radek Vaněk, Jaromír Starý, Josef Schubert, Vladimír Bulušek.

Z historie JZD:

Prvním krokem k založení JZD byla zahájení provozu na nové družstevní pračce umístěné v domě čp. 120. Stalo se tak na Bílou sobotu, 16. dubna 1949. Prádelna však nebyla ani pořádně dodělána, ani vhodně vybavena, proto byla brzy zrušena.

Z historie pošty:

24. dubna 1984 nastoupila na místo vedoucí pošty v Bravanticích paní Eva Richtarová z Nového Světa jako zástup za dosavadní vedoucí paní Janu Slavíkovou, které odešla na mateřskou dovolenou. Kronikář pan Rynda přidal ke svému zápisu část článku z novin „Rozkvět Novojičínksa č. 10/8.3.1984. „…… Víte, je vždy usměvavá, ochotná a ráda poradí. Prostě, obyčejnými slovy řečeno, je radost jít sem něco vyřizovat. O té naší mladé „poštmistrové“ neplatí kritická slova na jednání mladých se staršími a jejich někdy až zarážejícími přístupy k nim, přístupy nepěknými. Jsme velmi rádi, že je tady, avšak má brzy odejít. Přáli bychom si, aby i její nástupkyně byla také tak usměvavá a ochotná…“

Konec II. světové války a osvobození Bravantic dne 30. dubna 1945

Podle dostupných záznamů v Okresním archivu v Novém Jičíně bylo v Bravanticích na konci války skladiště vojenského materiálu, takže kromě projíždějících transportů vojska, přijížděla do obce neustále vozidla pro zásoby. Sovětské letectvo osvětlovalo při průzkumných letech cesty a transporty nepřítele ostřelovalo. 27. března byl proveden nálet na pozici německého dělostřelectva, avšak pumy spadly mimo vesnici a poškodily dálkové elektrické vedení. Přímé bombardování postihlo obec až 20. dubna dopoledne a 21. dubna odpoledne a cílilo především na projíždějící transporty vozatajstva. Celkem bylo svrženo 21 leteckých pum, které mimo jiné zničily 2 budovy a radarovou stanici v severní části obce. Dne 30. dubna postupovaly jednotky RA od Olbramic a Lubojat směrem k Bravanticím. Odpor nepřítele v severní části obce a v prostoru velkostatku byl zlikvidován a pak už Němci obec vyklidili téměř bez boje. Přesto zde padli 4 rudoarmějci a při bombardování a v přímém boji zahynulo asi 11 německých vojáků. V německé polní nemocnici, která byla umístěna v budově školy, zemřelo 27 německých vojáků a při náletu RA zemřelo 5 občanů německé národnosti. V bojích byly zničeny 2 obytné budovy a 3 budovy byly velmi těžce poškozeny. Dělostřeleckou palbou bylo poškozeno mnoho objektů. V obci byly zničeny 3 mosty a 1 most těžce poškozen. Německé obyvatelstvo evakuovalo 28. dubna do Velké Čermné u Vítkova. V obci zůstalo jen asi 10 občanů německé národnosti a asi 30 Čechů a Slováků, kteří byli zaměstnáni na velkostatku. Od 3. května působil v obci správní komisař Jan Stareček ze Zbyslavic, který se čtyřčlennou správní komisí organizoval život v obci a její osídlení českými obyvateli.

11. května 1933 navštívil Bravantice při generální visitaci světící biskup Dr. Josef Schinzel, rodák z Krasova na Šumpersku. Ačkoliv pocházel z chudé rodiny, mající 11 dětí, obětaví rodiče mu umožnili studium na gymnáziu v Kroměříži, kde se pak rozhodl pro studium teologie. Znalost německého a zároveň českého jazyka sehrála důležitou roli při jeho výběru do biskupského kolegia olomoucké arcidiecéze. Byl znám svým sociálním cítěním a solidaritou s dělníky, odporem proti totalitě obou režimů a také silou, nepodlehnout vyhroceným třenicím mezi Čechy a Němci.

16. května 2010 se nad Bravanticemi přehnala větrná smršť a stoupající hladina potoka hrozila záplavami. Jednotka SDH Bravantice odklízela zlámané větve stromů. Voda nakonec kulminovala až o dva dny později, 18. května, kdy se zastavila 10 cm pod hranou mostku pro pěší u p. Horzinky. V rámci této události byla provedena také technická pomoc na místě pod dálničním mostem, kde je zhotoven menší most přes Sezinu. Nánosy naplavenin jej zcela ucpaly, a proto musel být vyčištěn. Po tři dny se jednotka na základně střídala ve službách, aby bylo zajištěno nepřetržité monitorování situace.

25. května 1980 se konala místní Spartakiáda, které se zúčastnilo 487 cvičenců v 7 vystoupeních (rodiče s dětmi, nejmladší žactvo, mladší žákyně, mladší žáci, starší žákyně, starší žáci, ženy). Na přípravě pracoval již od 1. 10. 1979 spartakiádní štáb pod vedením Lumíra Sedláka a za účasti dalších zástupců stranických a společenských organizací. Byla upravena příjezdová cesta ke hřišti a provedeny další práce v areálu Sokola. Zdarma bylo odpracováno 640 hodin. Mezi nejzdatnější pomocníky tenkrát patřili: Vlad. Štverka, A. Výtisk st., A. Výtisk ml., L. Koša, A. Zárubová, V. Pospíchalová, M. Oralová, V. Bulušek, Jos. Honěk, R. Horsinka a L. Horsina. S pomocí také přispěl vedoucí EC Bravantice K. Madzia a pracovníci EC J. Tížek, V. Ciesar, B. Tomášek, B. Dulovec, J. Mordáč st., L. Besta a mnoho dalších. Dále se zapojili předseda VO KSČ Zd. Pilich a předseda obč. výboru Jaroslav Večerek a členové ČSČK. Nechyběla ani podpora MěstNV a městského spartakiádního štábu v Bílovci vedeného M. Vavrečkovou.

9. června 1999 na svém zasedání zastupitelstvo, vzešlé z dubnových voleb, jehož starostou se 27. 4. 1999 stal pan Ivo Kočíš (nezávislí) a místostarostkou paní Vendulka Pospíchalová (KSČM), ustanovilo komise, kterým předsedali další zvolení zastupitelé: finanční komise – Ing. Jan Mičulek (nez.), kontrolní komise – Gustav Kozelský (nez.), stavební komise – Jana Králová (nez.), komise životního prostředí – Vlastimil Záruba (KSČM), kulturní a školská komise – Vítězslav Stanovský (KSČM), sociálně-zdravotní komise – Jarmila Dostálová (nez.), komise pro občanské záležitosti – Radoslav Vaněk (KSČM)

10. června 1993 čteme v kronice zápis:

Velká událost pro občany Bravantic! Událost ne každodenní. Místo konání – hřiště TJ SOKOL Bravantice. Ostravská televize si pronajímá hřiště k natáčení seriálu z prostředí fotbalových zápasů z období 50. let.

Hráči TJ Sokol vytváří 2 družstva, která hrají proti sobě, brankářem je hrdina od filmu. Přípravy začaly 2 dny před samotným natáčením. Řemeslníci upravují terén v okolí, branky, věší hesla 50. let.

Ví někdo, jak se seriál jmenoval a kdo byl hrdinou od filmu? Odpovědi zasílejte na: obec/zavináč/bravantice.cz nebo vera.sustkova/zavinac/seznam.cz

15. června 1902 založil Heinrich Hudetz darovací listinou fond ve výši 40 K ve prospěch kapličky Božího Těla u čp. 68, z jehož úroků měla být zajištěna údržba této stavby. Listinu spolu s ním podepsali jako svědkové Wilhelm Freisler a farář Wenzel Švec.

1. července 1928 snesla se nad horní částí obce Bravantice (okres Bílovec) větrná smršť a způsobila strašlivou spoušť. Dům Hankův, novostavba loňského roku provedená, byl skoro
úplně zbořen, celá střecha odnesena na sousední pole, vrchní stavba úplně zbořena a vnější zdi bytů v přízemí po stranách vytlačeny, takže tento dům musí býti od základu zase vystavěn. Se sousedního domu Freislerova, staré slámou kryté chalupy, byla rovněž střecha úplně smetena, stropy bytů a stájí úplně proraženy a místnosti z valné části zasypány, takže také tento dům musí býti od základů vystavěn.
 
Tři další domy a o samotě stojící nová stodola utrpěly rovněž těžké poškození střech a poboření štítů stejně jako skoro celé hospodářské stavení Horního dvora panství Blücherova,
které pokryto bylo taškami a lepenkou, bylo vichřicí odkryto. Mohutné duby, košaté lípy jakož i jiné užitkové a ovocné stromoví bylo silou větru částečně z kořene vyrváno, částečně vichřicí urvány koruny a větve a koruny stromů daleko zaneseny. Všechno ovoce bylo se stromů sraženo a vichřicí daleko do polí směrem k Jistebníku zanesená prkna, tašky, lepenkový kryt jakož i větve způsobily také značnou škodu na obilí v polích.
 
Neštěstím postižení jsou vesměs chudší lidé, kterým je naprosto nemožno zpustošený majetek z vlastních prostředků zase opraviti a jest také povinností státu, aby zde zasáhl pomocí a podporou.
 
Toto svědectví o řádících živlech se dne 10. 7. 1928 dostalo až na pořad jednání senátu národní rady Republiky Československé, který navrhoval vybídnout vládu k nouzové pomoci
nejen naší obci, ale také mnoha dalším v té době podobně postiženým lokalitám v kraji.
 
18. července 1951 byla svolána mimořádná schůze rady MNV, která řešila skluz senoseče započaté 20. června. Pro špatnou pracovní morálku zůstalo nesvezeno 70 fůr sena, které na loukách shnily. Na schůzi se dostavili také zástupci ONV v Bílovci Jaromír Adam a Rudolf Dobeš a zástupci KV KSČ a ÚV KSČ. Byla projednána především špatná docházka na polní
práce při sklizni řepky. Aby se pracovní morálka zlepšila byl do naší obce vyslán Krajským výborem KSČ v Ostravě český mladík studující v SSSR. Jeho přítomnost však měla vliv jen
na některé funkcionáře. Na širší veřejnost se jeho vliv nepřenesl. O dva roky později uvádí kronika: Senoseč v r. 1953 byla úspěšná a poprvé od založení JZD bylo všechno řádně a včas sklizeno. Bravantice splnily povinnou dodávku sena na 100 % již k 17. červnu.
 
Zato se přidala další svízel. 1. července 1953 byla na polích JZD a Státního statku nalezena mandelinka bramborová ve stadiu vajíček a larev. Nevyřčenou otázkou kronikáře zůstává, co bylo dříve „slepice nebo vejce“.

3. srpna 1982 – byla při opravě kostelní věže otevřena malá báň na vrcholu věže a prohlédnuty listiny, které v ní byly uloženy. Přítomni byli: farář Čech, předseda Měst NV Zdenko Kupka, 2 příslušníci SNB z Bílovce, předseda VO KSČ Zdeněk Pilich a kronikář Alois Rynda. Byly otevřeny 2 zaletované válce o výšce asi 20 cm a průměru 8 cm. Uvnitř byly uloženy listiny, nejstarší byla z roku 1691, nejmladší z r. 1952 (při poslední opravě věže), dále 3 krabičky různých mincí z doby Rakousko-Uherska a ČSR a několik fotografií z roku 1952.

12. srpna 1989 byl po delší přestávce opět zahájen provoz holičství v adaptované budově MNV. Služba pro muže i ženy byla poskytována vždy v sobotu od 7-12 hodin. Holičské práce prováděla paní Soňa Papežíková, zaměstnaná u Komunálních služeb v Bílovci. Chodilo se takzvaně „do Soně“.

21. srpen 1968 zůstane historickým datem naší vlasti, dnem, kdy došlo k zásahu pěti signatářů Varšavské smlouvy: Sovětského svazu, Maďarska, Polska, Bulharska a Německé demokratické republiky. Všude v ČSSR se objevila na silnicích a zdech spousta nápisů. Také v Bravanticích byly nápisy např. na silnici, kulturním domě nebo autobusové čekárně. Koncem roku 1968 z nich zbyl jen jeden na čekárně autobusové zastávky uprostřed obce: „Ať žije Dubček“.

4. září 1965, sobota. V odpoledních hodinách došlo na silnici Bravantice-Bílovec v úrovni nově budované přehrady ke srážce dvou nákladních aut. Vozidlo n. p. Bytostav Ostrava dostalo za deště smyk a s nákladem cementu sjelo na levou stranu vozovky. Narazilo na protijedoucí auto Vítkovických železáren, které bylo plně obsazeno lidmi. Při nárazu se toto auto převrátilo. Zraněno bylo 23 osob, z toho 5 těžce. Na obou vozidlech vznikla škoda asi 35.000 Kč. Tuto zprávu přinesly 7. 9. 1965 na svých stránkách noviny „Rudé právo“.

5. září 1982 uspořádaly Velkovýkrmny, OP závod 06 Bílovec, nositel Řádu práce „Chovatelský den“. Ráno byla sice mlha, ale pak spadla a byl pěkný slunný den. Na louce u silnice k Bílovci byla již předem připravena tribuna, lavice k sezení a ohrady na převáděné krávy. Kromě místních občanů a školních dětí tu bylo mnoho hostí z různých měst Severomoravského kraje. Autobusy přivezly mládež, mnoho lidí přijelo také osobním auty. PS VB udržovala pořádek. Celkem se shromáždilo na 500 návštěvníků. Účastníci si prohlédli předváděné dojnice, o kterých podával informace místní hlasatel. K celé akci byl vydán „Katalog předvedených krav na chovatelském dnu“. Díky kronikáři a předsedovi rady OB byl průběh dne zachycen na diapozitivech a černobílých fotografiích. 

26. září 1987 se konala členská schůze ZO Českého svazu včelařů, na které si její členové připomněli 85. výročí včelařství na bílovecku. Součástí schůze byla výstava fotografií na téma „Včelařství na bílovecku a jeho okolí“ s výstavkou medového pečiva. Do organizace, která v té době měla 154 členů, patřily spádové obce Bílov, Bravantice, Bravinné, Děrné, Jílovec, Kujavy, Slatina, Stará Ves, Lubojaty, Výškovice, Tísek, Lukavec a Velké Albrechtice. V organizaci bylo umístěno 1.269 včelstev, v roce 1986 bylo odevzdáno do státního nákupu jedenáct tisíc kg medu.

10. 10. 2009 se konal na přehradě v Bravanticích 6. ročník rybářských závodů v muškaření pod názvem „Bravantický okoun“. Ani deštivé počasí neodradilo 21 účastníků této akce, z nichž jen šest rybu na břeh skutečně vytáhlo.

12. 10. 1929 přišel do Bravantic zástupce Ministerstva školství a národní osvěty, vrchní komisař Dr. Vladimír Šrámek, aby s obcí vyjednal přestěhování české menšinové školy, která v té době byla provizorně umístěna v budově německé školy. Jednalo se o pronájem místností v budově čp. 69 (bývalá něm. škola do r. 1898), které do předchozího roku užívala četnická stanice. Protože obec nechtěla postoupit škole celé I. poschodí budovy, spokojil se zástupce školské státní správy se 3 místnostmi, aby ukázal porozumění a vzájemnou dobrou vůli. Místnosti byly během školních prázdnin v roce 1930 upraveny a česká menšinová škola se do nich dnem 1. září 1930 přestěhovala.

19. 10. 1973 informovaly noviny pro okres Nový Jičín „Rozkvět“ o opravě mostu před zámkem v Bravanticích takto: „ Zámek v Bravanticích pochází ze 17. století. Před ním je pěkný kamenný most. Působením povodní v předešlých letech značně zchátral. Opěrný kamenný pilíř byl velmi poškozen, rovněž v klenbě bylo hodně mezer po vypadaných kamenech. Po pohovoru s vedoucím velkovýkrmy s. Kulišťákem nám bylo slíbeno, že most bude dán do pořádku. Most byl skutečně brzy opraven. Vydrží zase několik let.“

10. 11. 1970 zemřela po dlouhé nemoci choť ředitele školy paní učitelka Eliška Pilichová. Rozloučení se zesnulou proběhlo v Bravanticích před budovou školy a pohřbu v ostravském krematoriu, který se uskutečnil dne 13. listopadu, se zúčastnilo obrovské množství lidí. Není divu, neboť ji všichni znali jako milou, dobrou a laskavou ženu, která s nesmírnou láskou pečovala o rodinu i svěřené žáky. Před svou nemocí pracovala také jako obětavá tělovýchovná a osvětová pracovnice.

12. 11. 2009 proběhla kolaudace bytového domu s čp. 118, jehož rekonstrukcí vzniklo 8 bytových jednotek I. kategorie. Všechny byty byly rychle obsazeny, zájem o ně byl dvojnásobný. První nájemníci se nastěhovali ve středu, 18. 11. 2009.

15. 11. 1988 se podařilo předejít požáru budovy MNV, a to díky všímavosti knihovnice paní Věry Mičulkové, která upozornila na to, že se na stropě v rohu knihovny objevily tmavé skvrny. Z půdy byla provedena sonda, pomocí které bylo zjištěno, že v komíně byl zazděn trám a část z něj již byla uhořená. Proto bylo ihned přikročeno k opravě celého komína, který byl kompletně od sklepa znovu vystavěn ze šamotových dílů přiměřené světlosti.

19. 12. 1784 zemřela ve věku 54 let na zámku v Bravanticích a byla na hřbitově u kostela pohřbena Aloisie Žofie Ludovika svobodná paní Kottulinska von Kottulin, rozená Macklier, konvertitka ze Švédska. V matrice zemřelých se dočítáme, že … byla pohřbena na zdejším hřbitově bez rakve …, jak bylo v té době nařízeno císařem Josefem I., který takový způsob pohřbívání považoval za pokrok v hygieně. Tento do té doby neobvyklý způsob pohřbu urozené osoby zřejmě přiměl zdejšího faráře Jana Jaschka k zaznamenání této skutečnosti a k připsání dovětku, že se jednalo o významnou podporovatelku zdejšího kostela, aby alespoň takto byla paní baronce vzdána náležitá úcta.

Více na : https://ostrava.rozhlas.cz/Hraběnku pohřbili v pytli. Událost připomíná už jen zašlý náhrobek u Bílovce | Ostrava (rozhlas.cz) 

30. 12. 1971 přinesly regionální noviny „Rozkvět Novojičínska“ následující zprávu o vážné dopravní nehodě u Bravantic, která byla zapříčiněna nepřiměřenou rychlostí: „Velká rychlost byl příčinou havárie, která se stala na silnici mezi Bílovcem a Bravanticemi. J. V., který řídil osobní vůz Š 100 MB, najel na Fiat, který byl řízen J. G. Fiat se na silnici otočil do protisměru a pravou přední stranou narazil do betonového podstavce telefonního sloupu. Tisícovka se několikrát převrátila a zůstala v poli na střeše. Řidič Fiatu utrpěl zlomeninu páteře a zemřel. Jeho žena byla lehce zraněna. Řidič Škodovky utrpěl otřes mozku a jeho tři spolucestující těžká poranění. Škoda na vozidlech byla vyčíslena na 40 tis. korun.

Prudké teplotní výkyvy v prosinci roku 1978 a na počátku roku 1979, které se dotkly celé naší republiky zaznamenává také kronika Bravantic: Po zářijovém proměnlivé počasí v říjnu a listopadu nepršelo a přišlo velké sucho. Teprve 26. 11. napadl první sníh. V prosinci sněhu přibývalo. Kolem 6. 12. nastaly mrazy až -18 ◦C. Po 20. 12. nastala obleva, teplota kolísala od plus do mínus 3 ◦C. Sníh postupně mizel, občas drobně zapršelo a zůstalo náledí. Koncem prosince zmizel sníh úplně, zůstal jen v zahradách ve stínu stromů. Silvestrovská noc byla velmi teplá a ráno na Nový rok všechny překvapilo mrazem – 17 ◦C. Napadlo asi 4 cm prachového sněhu, teplota přes den se držela okolo – 8 ◦C. Následkem mrazu nastala v celé republice energetická krize, jejímž důsledkem bylo mimo jiné i vyhlášení mimořádných zimních prázdnin pro všechny školy (kromě mateřských a jeslí). Škola v Bravanticích byla uzavřena od 8. – 28. ledna 1979. V důsledku úspory el. energie byla upravena nejen pracovní doba, ale došlo také k omezení provozu televize. Vysílalo se jen na 1. programu, a to až od 20 hodin.