#
#
#
#
#
#
#
#

Navigace

Mobilní aplikace

mobilní aplikace

google-play-downloadapp-store-download

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
29 30 31 1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 1 2

Datum a čas

Dnes je pondělí, 19. 4. 2021, 7:44:08

Svátek

Svátek má Rostislav

Zítra má svátek Marcela

Aktuální počasí

Počasí dnes:

19. 4. 2021

zatazenosde

Bude oblačno až zataženo, místy přeháňky nebo slabý déšť. Denní teploty 8 až 12°C. Noční teploty 6 až 2°C.

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Východ a západ slunce

Slunce vychází:05:44

Slunce zapadá:19:48

Obsah

Osobnost - Hanke Anton

portret-hanke
Anton Hanke

Speleolog, důlní rada

* 21.12.1840 Bravantice 
+ 3.12.1891 Terst 
 

Anton Thomas Hanke se narodil dne 21. prosince 1840 na čísle popisném 87 (dnes 248) jako syn dědičného rychtáře Josepha Hankeho a jeho manželky Josephy. Kmotry byli Franz Zindler, dědičný rychtář v Olbramicích, a jeho manželka Carolina. Stal se správním úředníkem rakousko-uherské monarchie a působil jako Münzwardein („vrchní přezkušovatel mincí“) ve Vídni a později v Terstu, kde byl následně jmenován c. a k. důlním radou a představeným puncovního úřadu. Se svou ženou Irmou vychovával dvě děti. Syn Leo v mladém věku tragicky zahynul při koupání v řece. Dcera Marie odešla po smrti rodičů ke svému poručníkovi do Uher. O jejím dalším osudu není známo nic bližšího.

V roce 1880 vstoupil Anton Hanke do Sekce „Küstenland“ (Přímoří) Německého a rakouského alpského svazu (DOeAV) se sídlem v Terstu, který vznikl roku 1873. Na základě žádosti Dr. L. K. Mosera bylo založeno oddělení pro výzkum jeskyní a Anton Hanke patřil k jeho vedoucím osobnostem. Podílel se na patnácti výzkumných cestách. Největší úspěch představuje sestup do jeskyně zvané Grotta di Padriciano, podzemní prostory dlouhé 508 m a hluboké 270 m. Tuto i další prozkoumané jeskyně proměřil a zakreslil tehdy dostupnými prostředky.

Dne 20. 1. 1884 se uskutečnila první návštěva členů Sekce „Küstenland“ pod vedením Antona Hankeho v jeskyních nad řekou Rekou a 1. 2. 1884 byla uspořádána přednáška o výzkumu jeskyní, při které Hanke předložil k nahlédnutí nakreslené plány. V následné diskuzi bylo rozhodnuto, že podzemní tok řeky Reka bude dále prozkoumána zpřístupněn veřejnosti. Podkladem pro otevření jeskyní nad Rekou byla vyhláška c. a k. státního místodržitelství Küstenland z roku 1884, které bylo zodpovědné za průvodcovství po horách a v jeskyních. Na pokračování prací v podzemí se dále významně podíleli Josef Marinič a Friedrich Müller, při

čemž je nutno podotknout, že výzkum probíhal výhradně ve volném čase všech zúčastněných.

Hankeho plán, nakreslený roku 1888, obsahuje všechny do té doby objevené jeskyně,

včetně stavu po překonání Hankova jezera a následného dosažení Dómu alpského spolku

ze dne 3. září 1887.

Vedle průzkumů v jeskyních Reky se Hanke věnoval také průzkumu jeskyně „Kačna jama“ (Hadí jeskyně) u Divače. Měření této jeskyně, na jejímž konci bylo dosaženo podzemní řeky Reka, bylo 28. 6. 1891 jeho poslední cestou do podzemí. Jeho působení ukončila dne 3. 12. 1891 smrt a tento den se pro Sekci Küstenland spolku DOeAV stal dnem smutku.

Heinrich Noe, který jej velmi dobře znal, mu v novinách Münchener Allgemeine Zeitung věnoval následující řádky:

„C. a k. vrchní mincvardajn Anton Hanke si zaslouží poděkování ze strany státu nejen jako

svědomitý zaměstnanec a zkušený vedoucí terstského puncovního úřadu. Vzpomínat se

bude také zásluh, které jeho jméno zachovají pro mnoho dalších generací. Svůj volný čas

prožil především v krasu, jehož divy objevil pro zraky nesčetných návštěvníků. Tím, že sám

pokořil skály a divoký proud, otevřel onen nádherný svět podzemní řeky Reka pod Škocjany

velkému přílivu turistů. Těm bylo umožněno vstoupit do oblasti, kam měl dříve přístup jen

málokdo. Stal se prvním a nejodvážnějším z řady mužů, kteří byli označeni za pionýry

podzemí… Nikdy nepodlézal mocným, nikdy nežadonil o svolení pojmenovat objevené

území jménem nějakého potentáta nebo vysoce postavené dámy, a to ani tehdy, když se jiní

šplhouni drali do popředí. O to věrněji jej uchovají v paměti ti, kteří byli svědky jeho díla, a

nejvíce pak ti, kteří měli to štěstí poznat jej jako člověka…… Svou poslední průzkumnou

cestu do podzemí podnikl v červnu tohoto roku, když se vypravil do hrůzně hlubokého

kráteru 213 m kolmě strmé Kačne jamy (Hadí jeskyně). Horečka, předzvěst těžké nemoci,

která měla končit smrtí, třásla již jeho tělem, ale prosby a námitky jeho přátel, pro které

měl upustit od svého záměru, byly marné. Jeho cenným odkazem jsou nákresy a

plány jeskyní pod Škocjany, ale také mnoha dalších krasových jeskyní. Unikátem svého

druhu jsou knihy o jeskyních vydané Sekcí „Küstenland“. Jak vzácný člověk to byl

a jaké všeobecné oblibě se těšil, dokazuje jeho impozantní pohřeb v Terstu. Nejvyšší

představitelé, v čele s císařským místodržitelem Přímoří, a zástupci všech stavů jej

naposledy přišli doprovodit a jeho pohřební vůz zdobily nesčetné věnce. Za všechny

jmenujme např. od Sekce „Küstenland“, c. a k. finančního ředitelství, horolezeckého spolku

„Societa Alpina delle Giulie“ atd. Z kostela byly tělesné ostatky převezeny přímo do

Škocjan, aby byly pohřbeny na místním hřbitově, tak jak si to přála jeho rodina a přátelé.

Téměř celý výbor a mnoho členů Sekce „Küstenland“ jej doprovodilo až na místo, aby mu

prokázalo poslední službu … Mnoho vedoucích alpského spolku a čtyři dělníci z jeskyní,

věrní průvodci tohoto průzkumníka, kteří podle místní zvyklosti vykopali hrob, nyní nesli

rakev. S hlasitým pláčem jej uložili do hrobu, přičemž jediné oko nezůstalo suché a

předseda pan Pazze nad hrobem, hlasem utápěným v slzách, pronesl několik hluboce

dojemných slov na rozloučenou…“

Dne 13. 5. 1892 dala Sekce „Küstenland“ spolku DOeAV do Schmidlovy dvorany ve Škocjanských jeskyních umístit mramorovou pamětní desku, která připomíná dílo Antona Hankeho.

Škocjanské jeskyně byly pro svůj význam zařazeny v roce 1986 nejen do seznamu

chráněných památek UNESCO jako největší podzemní mokřad na světě, ale také na

seznam mokřadů chráněných Ramsarskou úmluvou.

V prosinci roku 2000 proběhlo ve Škocjanech u příležitosti 160. výročí narození našeho rodáka slavnostní sympozium, kterého se na pozvání pana Albína Debevce, ředitele Regionálního parku Škocjanske jame, zúčastnili zástupci současných českých i dřívějších německých obyvatel Bravantic. Za podpory slovinského velvyslance v České republice pana Drago Mirošiče byl v Bravanticích Antonu Hankemu umístěn a 19. října 2002 odhalen pomník z vápence dovezeného ze slovinského Krasu.